Novinky z mojí rodinky :DDD

Moje rodina nebyla nikdy normální - bacha! teť ji nechci pomlouvat - miluju ji. 

Moje maminka se s mým fotrem rozvedla, když mi bylo něakých šest let .. Živila nás babička s dědou, ptž mamka byla bez práce. No a ona nám tátu furt nahrazovala něakýma svýma "kamarádama".. Jeden to byl úchyl, třetí ji zlomil srdce až narazila na toho, co "máme doma teť" - Na něj. Mamce naslíbil hory-doly .. Ona si na něj vzala půjčku (to jsem vypátrala) několika desítek tisíc, které prostě splatí někdy nevím kdy a pak si ho nastěhovala do bytu, v kterým jsme ani ne týden odstěhovaný od babičky žily .. Ten chlap se mi už po týdnu nezdál .. Namachrovanej, vše po jeho, musíš se řídit jeho náladou, když jsme k němu jezdili (a k jeho malé holčicce s její matkou), museli jsme sníst úplně všechno co tam bylo, jinak jsme se od stolu nehli! Ale to ještě nebylo na těch návštěvách, kdy ta jeho družka ani nevěděla že mamka není jeho pouhá kamarádka ale jeho milenka, to nejhorší. To nastalo až když se přistěhoval (on ten debil prostě jen čekal, až bude kam vypadnout) .. Mamka úplně zaslepená láskou k němu neřekla ani Ň na ty jeho šikany - a to prosím Vás nepřeháním. Nejdřív takový třeba na bráchu - Nejes budeš tlustej - Pardon to už si! - Přitom vůbec. Po šestý hodině jsme si nesměli vzít ani nic k jídlu a tak jsme ho potají "kradli". Když mi pán udělal něakou práci v pokoji (přestěhoval nábytek, protože ho to samo napadlo), vynutil ze mě "za tu příjemnou laskavost" nejmíň stovku. To už jsme tam s ním byli rok .. Deptal nás s tím jeho pruzením,  měli jsme tresty za to že jsme přišli biť jen o pět minut pozdě domů. Každej den odkládal naše povinné učení a místo toho jsme se třeba do osmy věnovali vytírání, žehlení, vaření a dělání ze sebe debili .. Prostě furt jen buzerování .. Brácha se začínal řezat a několikrát si sbalil věci - byl připraven k úniku. V zimě mě vyháněl ven, "abych se provětrala"  .. Začala jsem kouřit .. Mamka na to přišla .. Jeho reakce? On to samozdřejmě věděl. Z "výplaty" nebo co to vlastně bylo dones asi tak čtyři litry a k tomu zbytek utratil v hospodě za jednu noc!!! Přesně kvůli čemu se mamka rozešla s otcem, se teť nervuje s tím grázlem - Ale proboha! Ona je tak naivní, že si vše nechá líbit. Proč? Postavil ji proti nám! A tak nás nechá šikanovat! Bráchu už nesčetněkrát zmlátil a mě jednou pořádně taky! Babička a děda stojí při nás, ale co je nám to platný, když ON má hlavní slovo v naší domácnosti? To on rozhoduje, jestli pudu ven, nebo ne. Jestli pojedu na výlet, nebo ne. Jestli si pudu lehnout, nebo dřít. Jestli se vyseru, nebo poseru. Jestli se budu radovat, nebo smát,,. Jestli budu křičet, nebo na něj řvát ..

A nastává zhruba březen - duben 2o11 : Brácha utíká z domu .. Ten debílek ho ale najde a odvede domu 

Já začínám mít deprese .. Každej den pro mě znamená křičení, sloužení, ponižování, .. Několikrát jsem musela jít na balkon a tam jsem zoufalstvím, bezmoci a neutišející beznadějí brečela, dusila se a nemohla poadnout dech .. Několikrát .. Mamka to jednou viděla - Co řekla? ,,Prosím tě, běž umýt tu koupelnu ať neječí" Z toho jsem se v tý době ještě víc začala vztekat. Vzala jsem míč a hodila ho po skříni. Pak jsem si lehla na koberec a na to hned sedla. Tam jsem sebou kývala a dívala se do země. Ani jsem se při tom nepohnula .. Za minutu jsem musela na balkon .. On tam vtrh ,,Okamžitě běž udělat tu koupelnu jinak začnu bejt zlej" Ty užs nebyl? Viděl mě, jak se tam dusím a řval na mě dál .. Tohle není člověk!

Když jsme měli jet do krkonoš, nejeli jsme protože on nás chtěl mít doma! Za rok co jsme tam bydleli, jsem zhubla o deset kilo, pobledla jsem a ze všeho jsem pěkně unavená, každý den mám deprese a nedokáži je s nima řešit, protože on mě nutí se otevírat a když mu neřeknu, co mě trápí, křičí. Pořád brečím. Když je doma a když se vožere a je hodnej, nedokáži se na něj usmát .. Když si koupím něaké nové oblečení, řekne ,,už zase?" totéž když mi něco koupí babička a děda ,,už zase?"

Kdy si mamka uvědomila, že je něco špatně?

V dubnu - před dvěma měsíci (ty jo - brzo). A už dva měsíce neví, jak mu to má říct .. Že chce aby odešel .. Nevěřila jsem ji (UŽ JSEM TO PROSTĚ NEDOKÁZALA), že mu to řekne, ale teť mu to prej ve středu řekla - sek ne?? Že by nový život? A víte jak by se mi ulevilo? Bez depresí, bez řvaní, bez pláče a nespravedlností? Bez něho? :DDD To by bylo nejlepší .. Protože, víte : ať se mi podaří sebemenší úspěch a jsem šťastná, jsem šťastná do tý doby, než překročím práh našeho domu .. Protože už přede dveřmi cítím auru zla .. A hned co je zavřu, cítím auru nebezpečí .. :/ Prosím bože, jestli jsi, do konce prázdnin tu už nesmí být .. Pak jdu na sřední .. A na ní se budu muset učit .. Na ní budu muset mít "doma" klid .. Ten klid tam není ..

Cítím se tam jak ve vězení, když je tam on

A víte, co mám naplánovano? Jednou až na mně bude zase řvát, v bačkorách prásknu dveřmi a odejdu .. Možná že se vrátím zítra ráno (ještě ten den se vracet nebudu), možná nikdy .. To jen - Jak se mi bude chtít!