Ehm.. Takže dneska to jsou přesně dva týdny, co jsme spolu ;) přesně 8. února jsme si dali první naší pusu. Předminulou středu. Vzpomínám si, jak jsem nemohla uvěřit tomu, že mě chceš. Ale brala jsem to. A pak jak jsem si myslela, že mě miluješ, jak jsi mi to psal. Na valnetýna - první pochybnosti. Byl jsi nemocný. Pak jsi vždycky chtěl abych za tebou přijela a šla ven s tvými kámošemi. Vzal jsi mě i na legitku.. Každý den (s vyjímkami spolu). Teť se vydíme jen ráno před školou, když se stavíš. Ani nenapíšeš jako vždycky ,,Prosím, přijeď za mnou!" - ale když by jsi měl u nás spát, to by si hned naklusal, že? Pamatuješ si, jak jsi my říkal, že budeme bydlet spolu až mi bude osmnáct? Nebo že když nám to vydrží, bude svatba? Bylo to jen oblbování nebo jen pravda? Jsem ti asi dobrá jen na sex a na nic jiného. Máš problém? :'( Cose změnilo? Dřív by jsi byl rád se mnou několik hodin, poslední dny se vidíme jen ráno.. Ach jo! Píšeš mi milionkrát denně ,,Ahoj lásko, chybíš mi!" Snad mě miluješ.. Protože jsem ochotná dát ti to.....
Protože existují jen čtyři cesty.
- rozejdem se předtím
- rozejdem se po tom
- budeš mě mít jen na to
- miluješ mě a nenecháš mě odejít
Žádné komentáře:
Okomentovat