I hope in you

 Představ si to. Miluješ ho. Ale ten pocit, kdy si říkáš, jestli on taky. Přesvědčuje tě o tom, jak by to mělo být. O tom, co by pro tebe bylo nejlepší. Že tě miluje. Jeho kamarádi říkají, že bez tebou by jako nebyl. A ti tvoji říkají, že to na něm jde vidět. Ale ty uvnitř sebe cítíš jen prázdnotu, kterou nemůže nikdo zaplnit. Ani on, protože neví jak moc potřebuješ, aby to udělal. Dokázal to. A ono nic.. Tolikrát si ho prosila, aby se k tobě choval jako k holce. A on to nikdy nepochopil. Teď, pár dní, to vypadá, že se snaží, ale jak dlouho mu to vydrží..? Bojíš se každým dnem, že se vrátíte zpátky tam, kde jste byly.. A to ty nechceš, protože jsi s řekla, že když nezmění své chování, bude se k tobě chovat jak ke kusu hadru a budeš o vás dvou silně pochybovat, že už to dál snášet nebudeš. A teď žiješ jen pro něj. A strašně tě to bolí.. Když se k tobě chová tak, jak by neměl.. Jen doufáš, že to už všechno bude dobrý. Ale někde, uvnitř sebe, víš, že to tak nebude..