Tati, polib mi prdel! ;))

 Nikdy, jsem nevyprávěla o mém otci.. Možná je na čase. Když máma otěhotněla, bylo jí 18. A pak jsem přišla na svět, jako prvorozená. Bylo mi jen pár let, a protože mě otec bil jen kvůli normální blbosti, co malé děti, které neumějí ještě ani počítat, dělají často, jsem cca. v 5-ti letech skončila v nemocnici.. Kvůli němu jsem měla v prdeli nervi a dost věcí prostě.. Často chlastal a pamatuji si, že mamka pro mně a mýho o rok mladšího bráchu schovávala peníze pod koberec, kvůli němu  by nám něco mohla koupit.  Taky vím, že jeho bratr nás jednou vykradl. Pamatuju si na, protože mi ukradl čokolády :'(.. Ale neukradl jen to.. Samzdřejmně to bylo v rodina, takže to tatínek nechal plavat, i když moc dobře věděl, kdo to udělal.. V 6-ti jsme se s maminkou osdtěhovali k babičce a dědovi. V sedmi už byly rozvedení. Svěřeni do péče matky. Nejdříve si pro nás chodil, občas to vynechal. A vždycky, když jsem byla u něj a pak jsem se vrátila domu, tak jsem začala řvát na mamku a na babičku, jak jsou zlý! Po pár měsících si pro nás přestal chodit úplně. Chtěl vyškrtnout alimenty.. Myslím, že mi bylo tak deset, jedenáct. A pochopila jsem to. Že jedinýho, koho to byla vina, byla jeho. V deseti jsem ho viděla naposled, když jsem byla ještě malá a potřebovala otcovskou látku. Pak jsem ho začala nenávidět a nechtěla ho. No a? On nechtěl mně!!! A pak jsem si zvykla, že jsem bez otce.. Vždycky jsem říkala : ,,Já nemám tátu!" Po dlouhý době se ozval, když jsem byla na začátku devítky.. Oh, to bylo zlatíčko! Nakoupil mi věci. Choval se dobře, akorát ty jeho přednášky.. Utekla devítka. Utekli prázdniny. Utekl skoro celej prvák. A já potřebovala prášky (stálej kluk).. Pitomej zákon, aby to podepsali oboji rodiče. Prej to podepíše a dojde tam. Na gyndu ain nedošel. Další den jsem na něj ani nečekala, protože jsem věděla, ŽE ZAS NEPŘÍJDE.. Už hodněkrát na něj nečekám, když to slíbí.. Tak, takovej je můj otec.. To je parchant, díky kterýmu žiju..