"Milovals, ona už tě dávno nechce"

 Dívám se na tvojí fotku a vzpomínám. Na to, jak jsi mi říkal miluji tě. Na tvoje oči, které nikdo nemá krásnější. Vzpomínám na tebe a připomíná mi tě všechno. Můj pokoj. Obývák. Kuchyň, koupelna. Všechny místnosti v bytě.
 Tak jak na tebe mám zapomenout, když tě vidím všude? Pamatuji si na tvoje tělo, na každý kousek z něj. A ten pocit, že teť patří někomu jinýmu, není dobrý.
 Není to jen pouhý výmysl ? Existoval jsi někdy, nebo si tě můj mozek vymyslel ? Nemám žádný důkaz toho, že jsi mně miloval .. Možná vzpomínky, nebo věci, co jsi u mně zanechal. Jinak nic. Snažím se jak jen to jde, být šťastná s někým jiným. Protože jsem si myslela, že když najdu jinýho kluka, tak na tebe zapomenu.. Ale zjistila jsem jen, že je to ještě horší. Můžu za ním jít, když potřebuju, abych věděla, že mě má někdo rád. Ale co je na tom, když to nejsi ty. Ty jsi na mně už zapomněl, ale co mám dělat já, když neuplyne ani minuta a já na tebe stále myslím ? Je to jako droga které se né a né zbavit. Hlodáš ve mně a já nevím co s tím. Je to už měsíc ! Mohlo by to už sakra přestat. Ale ne .. Asi jsem tě strašně moc milovala. A co kecám ? Pořád tě miluju! A to je na tom asi to nejhorší. No, určitě ! Chtěla bych brečet a nechat to odejít, ale už ani brečet mi nejde. Nikdy jsem netušila, že mně něco takového potká. A když už, že mně to potká, jak to skončí. A že to zkončí zrovna takhle .. Vidím všechno, co jsme si řekli. Věci, které jsme udělali. Jak jsme se k sobě chovali. Porovnání s tím, co teď mám, mě děsí. Nedokážu si připustit, že nejsi se mnou. Že mě už nikdy neobejmeš a nepřitiskneš mně k sobě. Sakra já to vůbec nezvládám ! K čemu je mi život bez tebe ?? K ničemu ! Kamarádi mi říkají : -> ,,Zvládáš to dobře" nebo -> ,,Jsi nějaká vysmátá!" .. Copak nevědí, že je to jen přetvářka a že mně můj velkej stín z minulosti stále dohání ? Myslí si, že jsem to překonala, ale já s tím stále bojuju. Každý den vstávám a nemůžu vylízt z postele. Sedím, poslouchám písničku a přehrávám si staré věci. No, a pak se napiju a všichni kolem se diví, že ho mám furt v hlavě. Co si asi myslí ? No, já myslel že na něj zapomněla ..! Neví, že důvod, proč mlčím, je ten, že mi chybí. Že způsob, jakým se tvářím, je falešný. A že touha být s ním, je velká a přitom nenaplněná. Je to život, no. Je jen možnost, smířit se s tím. Možná, že teť mi to nejde, ale jednou to půjde. Nemyslím ani pozitivně, ani negativně. Náš malý realista. Jo .. Jednou si na tebe vzpomenu, jinak než teť, a budu to já, kdo se usměje, a půjde dál :) I za tím vším zlým byly schovaný věci dobrý. A to je to, z čeho se dokážu radovat. Že jsi mi dal alespoň pocit, že mně někdo miluje, i když jsi pak přestal. Ale na chvilku se taky počítá. Tak tedy sbohem, můj princi ;) Je čas, konečně se rozloučit a omlouvám se ti, že mi to potrvá ! . .