Vyznávat lásku někomu, kdo mně dobrovolně opustil, když vedle sebe mám kluka, který mně miluje? Jsem asi fakt vedle... Ale to se stává, když vás kluk opustí. Když jste zamilovaná. A já jsem.. Až moc ! Když jsem začínala chodit s M. , tak jsem se cítila hrozně.. opuštěná, i když jsem měla kluka. Bylo to tím, že jsem neměla jeho. Pak jsem po měsíci a něco začala brečet, vzpomínat, snít a myslet něj. Po chvilce jsem byla šťastná. Ale jenom na chvilku. Sice jsem hýřila štěstím, ale pak se objevil on. Proč mi ho lidi připomínají? Proč si ho já připomínám? Proč ho miluju? To budu několik měsíců nešťastná a pak, až si uvědomím, že můžu dýchat, M. odejde? Proč nemůžu být šťastná s klukem, který se mi líbí a miluje mně? Přijde vůbec ta láska, nebo ta stará neodejde?
Nemiluju ho vůbec? Je to kvůli bývalímu? Nedokážu milovat? .. Třeba není ten pravý (sakra, strašně chci, aby byl..) PŘECE SE KE MNĚ CHOVÁ JAKO K PRINCEZNĚ! Nemůžu ho zahodit, jen kvůli pocitům, že nemůžu žít bez mýho ex. Jediný, co teď musím udělat, je otevřít srdce a nechat bolest vylézt napovrch. Asi mně to ještě bolí, když předešlá "léčba" nevyšla... Je to můj způsob vypořádat se s tím. Snad to zabere. Ale když to zabralo předtím.. myslím, že to zabere i teď :).. Jo, určitě! Protože pak jsem cítilo k M. hodně citů a myslela jsem si i že ho miluji ! Nejdříve musím zapomenout na kluka, kterého jsem milovala až tak, že bych kvůli němu byla ochotná zemřít. Pak začnu žít a milovat kluka, který "si mně zaslouží". Teď jen, jestli plán vyjde...
Žádné komentáře:
Okomentovat