Je divný, když jste divný, nebo je to normální?

Hodně lidí dělá to, co vám připadá, jako dost složitá věc. Existuje jen pár možností, proč to tak je. Nejste na to připraveni. Není to určeno pro vás. Nebo se vám to zdá moc těžký. Co na to říct? Snad jen překonat sebe samotného. Stačí odvaha a trochu víc sebevědomí... Je příliš lehké říct ne. !!! Kde však máme vzít to, co nám příroda odepřela? Jak deprimovaní lidi můžou dokázat věci, kteří ostatní lidi dělají bez problémů? Ano, naprosto bez problémů ..     Tak proč my to nedokážeme? Proč nejsme adaptační a nemáme cit připouštět si nové věci a vyhledávat změny? Je snad to dobrodružství, pro jiné vášnivé, pro nás však odstrašující? Bojíme se právě toho nového, nebo toho, co se bude dít, až se tak stane? Říkáme si, co by se mohlo stát. Ale ostatní do toho prostě jdou bez všeho toho rizika. To je možná způsob, kterým vyhrávají. Žádná psychická podpora, připravování, detaily a seznam pro a proti... Skočí do toho po hlavě a následky nechávají být. Je tedy důvod ten, že se cítíme zdrženlivými proto, že se všeho moc bojíme? Ale dnes, nemáme k tomu důvod? Proč by jsme se nemohli bát?? Je to přece jen pocit, který nás drží stranou. Někdy se ptáme, proč se ostatní bojí... Nebojí se a nebo svůj strach skrývají? Snažíme se jít za tím "být normální" a když nejsme, jsme zneuctěni. Psychopati se tajně léči. Ženy skrývají svůj smutek. Děti nemluví o šikaně. Jde tady jen o jednu věc, přece. A to je ta, nebýt poníženi. Co když se právě rozhodneme udělat tu věc "hlava-nehlava", ale budeme ztrapněni? Nemálo se to stává. Připravujeme se na prohry, aby jsme z vítězství byly překvapení. Jinak přijde zklamání. Na prohru je snadnější připravit se, protože je častější a snadná. Co ale ten pocit po ní? Nerozumíte mi? Zkuste si to! Postavte se před dav lidí a řekněte: ,,Neumím to v sexu." -> Co lidi udělají? Vysmějí se Vám? Zhnuseně odejdou? Pochopí Vás? Ale i většina lidí, co Vás chápou, se Vám smějí.. Proč? Aby vypadali, že jich se to netýká. Všechno je o tom vypadat dobře, i když nikdy takhle vypadat nebudete. Jsme lidi, máme svoje chyby, a nejsme dokonalý! Jestli se to ostatním nelíbí, tak ať táhnou, proboha! Nepotřebujeme kolem sebe lidi, kteří chtějí dokonalost, ale ti, kteří s námi soucítí, když je nám nejhůř, a radují se s námi, když jsme šťastni. Neměli by jsme se ohlížet na to, že jsme divný, protože divný jsme. Je to tak. A kdo se s tím nesmíří, normální není!!