Když jsem si zapálila mojí první cigaretu, bylo čtrnáct. Tehdy všichni kouřili, bylo to tak, že se to prostě musí... Hlavně v našem městě. Já odolávala, ale byla jsem zvědavá. Proč to nezkusit ? Zdraví mám i tak v prdeli, ne ? Tak jsem si zapálila. Cigareta, ano, právě ta cigareta je společenskou myšlenkou, při níž můžete poznat to, co jste ještě neprožili. Zapadnete, protože na škole je většina kuřáků a také chodí do "kuřárny", kluk, který se vám líbí se vás ptá na cígo, najednou kouříte a upadáte od toho. Všichni vědí, že kouříte a vy víte, kdo další kouří. Chodíte na cigaretku a kecáte, získáte kamarády. Ale musím se zamyslet nad tím, jestli by můj život nebyl lepší, kdybych už přes 3 roky nekouřila.
Nejdřív to bylo fajn. Zapálila jsem si, a stres odešel, protože mě začala bolet hlava. Postupem času, jak jsem kouřila víc, to ale nešlo zahánět cigaretou a být v pohodě. Abych se cítila fajn, musela jsem svůj návyk zvyšovat a zvyšovat... Už jsem nekouřila od bráchy a od ostatních, nejdřív to vyšlo na kusovky a pak na krabičky. Na hodně moc krabiček. To jsem byla blázen, když jsem si myslela, že můžu přestat. Pokouším se o to 4 měsíce a nebylo dne, kdy bych si nezapálila...
Někdy vyrazím s kamarádem na nějaký to pivo... Že jsou nekuřáci směšní? Někdy se i kuřák může cítit s cigaretou špatně. Když kouří jako jediný, všichni se na něj koukají jak ne debila a říkají mu, že to smrdí (:D)...
Můj závěr ? Ano, díky cigaretě jsem toho zažila hodně, ale kdybych měla vrátit čas, raději budu hodná, slušná holčička, a nikdy bych si cigaretu nevzala...
Žádné komentáře:
Okomentovat