Pocit

Nechci ti ubližovat. Ani tě tahat za nos. Nebyla to chyba, tenhle náš vztah. Vlastně jen díky tobě jsem to zvládla. Jen díky tobě jsem přežila rozchod, který by mně jinak zničil... Ale začalo se to prohlubovat, a já teď už vím, že mi nepomáháš. Možná jsem tě jen zneužila, ale nechtěla jsem to. Takhle to hold někdy chodí. Nosil jsi mi ty nejkrásnější kytky a dárky a choval jsi se ke mně jako ke princezně. Ale časy, kdy jsem si toho vážila doopravdy skončili. Tohle jsem vážně nechtěla. Jenže to, co mi nebylo souzeno prožít s ním a to, co jsem nechtěla prožívat s tebou, jsem prožila s klukem, s kterým jsem tě podváděla. Jde přece jen o pocit. Pocit, který je ten nejkrásnější. Máte se na co těšit. A jste šťastní. Nemusí to být láska, ale může se z úletu láska stát. To však nezjistím, pokud ti budu stále do očí lhát a dělat z tebe něco, co pro mně nejsi. Přijel jsi. A teď, za pár dní od toho příjezdu se s tebou mám rozejít? Zítra? Ostatní by řekli... Jsi svině, mrcha, sobec. Ale snad si můžu jednou v životě vzít to, co doopravdy chci. Celý život jsem neříkala mé pocity a ani moje potřeby. Bylo to špatně, protože si nakonec to, co chtěly, vzali ti ostatní. Teď jsem konečně rozhodnutá a ostatní mi nebudou říkat, že je to špatné. Nevědí, pro co jsem se obětovala. Kolik ran jsem dostala a kolikrát spadla až na dno. Nevědí nic, takže je mi upřímně jedno, že poprvé, za svých 17 let říkám pravdu o tom, co mi schází. Nemá cenu dál lhát v tom, že on je pro mně dokonalý. Je to někdo jiný. A i když mu způsobím bolest, čím dřív to udělám, tím líp. Pro nás pro oba, přece ! Na co mu lhát? Nikdy jsem k tobě necítila lásku. Nikdy jsem tě nemilovala. Tak promiň... Fakt jsem tohle nechtěla. Dál to nejde... Nedokážu být s tebou. Prostě to neumím. Důvod, proč jsem s tebou nikdy nechtěla spát nebyl kvůli bývalímu, ale kvůli tomu, že jsem tě vlastně nikdy doopravdy nechtěla...