Říkáme si, je to jiný, je to lepší. Ale je to vážně tak? Nejsou si všichni v něčem podobný? A když vám někdo ublíží, je toho schopný i ten, s který se po celou tu dobu, co byl s vámi, chovat k vám tak hezky? Kdy se mění láska v odpor?? Snad když si uvědomíme, že toho druhého už ke svému životu nepotřebujeme...
 Láska je pocit, který cítíme k druhé osobě. Ale když přestaneme tuhle osobu chtít, láska zmizí, zmizí všechno... A nastane odpor. Člověka už nepotřebujeme, cítíme, že chceme něco jiného, nebo někoho jiného. Nepoznáme toho pravého, můžeme to jen zkoušet.
 Ale co ti, kteří k někomu něco cítí? Jsou šťastní, potřebují ho, bojí se.
 A nepřestanou se bát nikdy. Víme přece, že den, kdy bude konec jednoho dne příjde. Neexistuje žádné šťastně až do smrti, protože se přece jen jeden bude dívat na toho druhého, jak bude umírat, když spolu "do smrti" doopravdy vydrží...