Neutíkejme před bolestí, neutíkejme před tím, když nám někdo ublíží. Protože když to jen tak přejdeme a bolest necháme v sobě, i když si budeme myslet, že tam není, je tam. Pak přijdou následky a budeme se s bolestí vyrovnávat teď a ne když jsme měli.
Je tak lehké postavit si zeď, zablokovat se proti bolesti a 'jít dál'. Bohužel i já jsem zjistila, že mě to pak někdy dostihne. Může to být klidně až za několik let, jindy za pár měsíců, ale stejně to někdy vyjde na povrch.
Proto doporučuju se hned poddat tý bolesti, protože když to uděláme, bolest z nás odplouvá a nezadržujeme ji v sobě. Odplouvá a odplouvá, až už po ní není ani památky.
Sama mám někdy problém s tím vybrečet se, často se bojím že se pak zhroutím a že nebudu ničeho schopná, jen ležet v posteli a mít depresivní nálady. Pořád si ale myslím, že je to lepší, než si říkat, že jsem 'v pohodě', když vlastně vůbec nejsem.
Chceme být šťastní, tak sakra, buďme! Udělejme pro to něco.!
Někdy je hezký být jiní než ostatní. Ale jednou si můžete uvědomit, že nejste 'jiní', ale 'šílení'.
Žádné komentáře:
Okomentovat