Neví, asi včera nebo předevčírem jsem se dívala na Oprahu a zrovna tam vystupovala Willow Smith. Řekla tam dvě moc zajímavé věci :
1.) ,,Hodně holkám se líbí kluk. Ten kluk jim řekne : ,,Mám rád pokémony", ta holka vůbec neví, co je to pokémon, ale řekne ,,Jo, pokémoni jsou fajn." To já nedělám. Řeknu ,,Nevím co to jsou pokémoni, můžeš mi to vysvětlit?"
No, je ohromně vzácný, vzlášť v této době, stát si za svým. Není nesobecký dělat že víme, o co se jedná, i kdyžpopravdě ani netušíme, co to znamená. Když tak jednáme, jen se chceme zalíbit. Chceme se uchytit. Ale já osobně se nakláním spíše k té druhé straně : Říct to podle sebe. Jak to je. Konec. Tečka. Není logické přetvařovat se, jelikož pak vás to může dostat tam, odkud si nevíte radit, a upřímně, kdo to teda tady vůbec chce? (:
2.) ,,Mám malou skříň, to co už nenosím, dám pryč!"
Skvělá holka. Vnutila mi do hlavy obrovutánskej nápad. Hned zítra (a nebo co nejdřív) půjdu do těch svých dvou přecpaných skříní a to, co nejmíň půlroku nenosím, vyhodím. A už nic nebudu řešit na "pozdní časy" stejně to, co jsem nosila dříve, už fáákt nikdy nosit nebudu..! Fáák ne =D
Žádné komentáře:
Okomentovat